Statutární město Havířov
Havířov je nejmladším městem České republiky. Městská práva mu byla udělena na základě příslušného usnesení vlády ČSR dne 4.12.1955 v dnes již historické budově kina Radost. Jméno města bylo vybráno ve veřejné soutěži z mnoha někdy až neuvěřitelných a krkolomných návrhů.
Z původně malého obytného sídliště pro okolní doly v Petřvaldu a Radvanicích vyrostlo v krátké době moderní město. Jeho stavební základ položila obytná sídliště Šenov-Šumbark a Bludovice. Po svém založení mělo město asi 12 tis. obyvatel, v roce 1961 již přes 53 tis. , o pět let později téměř 73. tis. a po dočasném připojení Horní Suché v roce 1975 více než 90 tis. obyvatel. Nejvyššího počtu dosáhlo v roce 1985, kdy jeho zalidnění přesáhlo 94 tis. obyvatel. V současné době žije ve městě přes 81 tis. obyvatel.
Jádro Havířova, které bylo postaveno v 50. letech ve stylu socialistického realismu, bylo v r. 1992 vyhlášeno chráněnou památkovou zónou a nazváno podle tohoto stylu Sorela. Území zahrnuje soubor obytných budov ohraničený na jedné straně lesoparkem Stromovka, na straně druhé vede až po meandry řeky Lučiny. Na severozápadním konci je do chráněného území zahrnut zámek a kostel sv. Anny, na jihovýchodním konci památková zóna končí kinem Centrum. Architekti projektující v 50. letech byty na rychle se rozvíjejícím Ostravsku nechtěli stavět nové domy v „buržoazním“ předválečném stylu, a proto se obrátili pro inspiraci do české renesance, o čemž vypovídají četné římsy, štíty, čučky a sgrafita, jimiž jsou domy vyzdobeny. K přírodním památkám patří Meandry řeky Lučiny se vzácnou vegetací a živočišnými druhy. Hlavním předmětem ochrany je zde neregulovaný říční tok Lučiny, který se vine četnými říčními zákruty (meandry) v několikametrových hliněných naplaveninách. Takto nespoutaná řeka umožňuje další vývoj říčních meandrů, které neustále mění svou polohu a tvar. Prostřednictvím korytotvorné činnosti se Lučina podílí na vzniku řečiště s pestrou mozaikou stanovišť, jako jsou nátrže a hlinitopísčité naplaveniny, pravidelně se střídající peřeje a tůně s naplavenými kmeny stromů či štěrkové ostrůvky a podemleté stromy z pásma břehových porostů. V bezprostřední blízkosti Havířova leží dvě přehradní nádrže - Žermanická a Těrlická. Obě jsou určeny k rekreaci, četná rekreační střediska na jejich březích poskytují ubytování všech kategorií. Na Těrlické přehradě se nachází elektrický vlek pro vodní lyžování, který může využívat i veřejnost. Blízké Beskydy jsou synonymem pro zimní sporty, ale i celoroční turistiku. Přestože je Havířov mladým městem, může se pochlubit několika kulturními památkami. Především se jedná o empírový zámek s parkem. Historie zámku sahá zřejmě až do 15. stol., kdy na jeho místě stála tvrz. Dochované písemné materiály o tvrzi jsou datovány r. 1588. V 18. století zde byl zbudován barokní zámek se zahradou. Po požáru v roce 1823 byl přebudován v empírovém stylu. Od roku 1845 přestal sloužit zámek jako panské sídlo a plnil funkci administrativní budovy k přilehlému statku. Jeho postupná devastace pokračovala pod různou správou až do roku 1997, kdy došlo zásluhou města k rozsáhlé rekonstrukci. Od té doby zámek nabízí luxusní ubytování, je zde stylová restaurace včetně salonků pro různé příležitosti. Ukázkou původní zástavby na území dnešního Havířova je Kotulova dřevěnka. Patří k nejstarším roubeným lidovým stavbám na Těšínsku. Roubená chalupa obdélného půdorysu na omítané cihlové podezdívce se sedlovou střechou krytou došky byla postavena v roce 1781. Dnes je zde expozice a způsobu života na přelomu 19. a 20. století ve střední části Těšínského Slezska. Největší předností Havířova je kvalita životního prostředí, dostatek veřejné zeleně ve vnitřní zástavbě, nízký stupeň znečištění ovzduší a minimální povrchová degradace krajiny důlní těžbou.
